Úvodem... aneb jak to všechno vzniklo

     Všechno vlastně začalo již v 19. století, kdy byly východní státy USA odděleny od Kalifornie obrovskou, téměř neobydlenou, oblastí nazývanou a dokonce i považovanou za Velkou americkou poušť. Bylo potřeba zajistit pravidelné poštovní spojení mezi St.Louis (Missouri) a San Franciskem (Kalifornie). Tedy mezi Atlantickým a Pacifickým oceánem. Protože v tehdejší době nebyla jiná možnost, jak dopravovat poštu, musela se dopravovat tehdy jediným nejrychlejším dopravním prostředkem a to na koních. V roce l86O byl založen Pony express, jehož jezdci s obrovskými potížemi za neuvěřitelně krátkou dobu dokázali štafetovitě tuto vzdálenost překonat a poštovní zásilky doručit. Pony express (jezdci v sedle), zkráceně v USA označován XP, tyto zásilky úspěšně dopravoval v letech l86O-l86l. Poté byla doprava pošty převzata dostavníky, jimiž bylo možno na tuto obrovskou vzdálenost dopravovat jak poštu, tak i cestující a náklad. Pánové Henry Wells a William Fargo založili v březnu roku l85l v New Yorku nejslavnější dostavníkovou společnost, která kromě přepravy poskytovala i bankovní služby. Společnost Wells&Fargo, jejíž charakteristicky červeně natřené dostavníky - concordy dokázaly dopravit poštu přes kontinent a překonat vzdálenost téměř 2.8OO mil za neuvěřitelných 21 dní, vystřídala jezdce Pony expressu až do roku l9l8, kdy byla zrušena poslední linka. Heslem tehdejší doby bylo: rychleji, rychleji a ještě rychleji, a poštu, cestující a náklad začal dopravovat ocelový oř...

     Po druhé světové válce se narodili v městečku Hrušovany nad Jevišovkou dva romantici - Jindra a Rolf. V mládí si hrávali v malebném prostředí městečka u říčky Jevišovky na indiány a jezdce Pony expressu. Běh života je na dlouhou dobu odloučil, a znovu se setkali až po více jak pětačtyřiceti letech. Během této doby se každý probíjel životem po svém, ale vůně westernové romantiky je neopustila a dodnes neopouští...

     První z nich, Jindřich Bílek, prožíval tuto dobu v Mníšku pod Brdy, kde v roce l985 s partou zanícených kamarádů poprvé zorganizoval symbolickou jízdu tehdy československého Pony expressu. Od té doby se vydávají rok co rok desítky jezdců s poštovní mochillou na trať, aby v sedle koní připomínali hrdinství a odkaz jezdců původního Pony expressu v USA. Zářivým vyvrcholením a tečkou za úvodním období československého Pony expressu byla v roce l99O premiéra jízdy českých jezdců na historické trati v USA. Guvernér státu Nevada Bob Miler tehdy ocenil  účast našich jezdců a vyhlásil 2. červen státním svátkem - Dnem Československého Pony expressu. Rovněž další aktivity Jindry Bílka a kamarádů se staly významnými společenskými událostmi. Založili u nás první zájmové sdružení Pony express coralu a připojili se tím k mezinárodnímu hnutí Westerners. Certifikát členství ve světové organizaci Westerners International se sídlem v Oklahoma City jim v pražské Malostranské besedě osobně předala velvyslankyně USA Shirley Temple-Black. Jindra Bílek se tímto stal viceprezidentem této světové organizace. Po sedmi letech působení v sedle šéfa Pony expressu předal Jindra otěže svým následníkům...

     Druhý z nich, Rudolf Rolf Staněk, začal před lety budovat svépomocí společně s manželkou, dětmi, vnoučaty a kamarády, na svém ranči westernové městečko Rolftown. Dominantou tohoto městečka je mimo jiné i minizoo, zoologická zahrada, v níž jsou kromě koní, pštrosa, pávů a prasátek k vidění i jiná zajímavá zvířata. Specifikem westernového městečka je pořádání různých kulturních a sportovních akcí, z nichž již tradiční je ,,Hrušovanské setkání přátel koní a hudby“, aneb Koňský festival. Součástí ranče je rovněž westernová hospůdka (Western club), která je stylově zařízena, a malý kemp. Ranč Rolftown pořádá na svém hřišti fotbalová utkání v malé kopané a různé jiné akce.

     Myšlenka vybudovat v Hrušovanech nad Jevišovkou na Ranči Rolftown muzeum Pony expressu a Wells&Farga vznikla při mém setkání s Jindrou po dlouhých letech odloučení. V roce 2OO2 jsme se začali touto myšlenkou vážně zabývat. Musím podotknout, že bez výrazné pomoci znojemského pivovaru Hostan v zastoupení pana Judr. Vinci by se pravděpodobně celý záměr neuskutečnil. Nemalá byla i pomoc Městského úřadu Hrušovany nad Jevišovkou, který nám pomáhá i při kulturních akcích. V loňském roce padlo rozhodnutí toto muzeum na našem ranči vybudovat. Po vyřízení různých formalit a náležitostí jsme dne 4.3.2OO3 začali toto první evropské muzeum romantiků budovat. Na ploše 50 m² jsou vystaveny skutečně ojedinělé exponáty a různé informace tak, aby na veřejném místě byly přístupné všem zájemcům o westernovou tématiku a aby připomněly doby, kdy byl Československý Pony express založen.

     Po dlouhých dnech úmorné práce celé mé rodiny, mých kamarádů - Čuňase, Bertose, Emila, a spoustě jiných, se první evropské muzeum Pony expressu a Wells&Farga otevírá pro veřejnost v den svátků slovanský věrozvěstů Cyrila a Metoděje dne 5.7.2OO3.

     Tato radostná událost propukne od l8 hodin. Následně pak pokračuje western and country show, ve které vystoupí country star Milena Soukupová, Vinnetou - Standa Fišer, Country and western dancing Masánčata a jiní.

I když z jakýchkoliv důvodů nebudete při tom a budete se toulat jižní Moravou - navštivte nás!

Všechny kamarádky a kamarády zvou                                                                                           

              Jindra a Rolf, L.P. 2003
 

     Když jsem jednou obdržel dopis od pana Josefa Kobery z Velvar, netušil jsem, tak jako vždy před tím, co se bude následně dít.
     Abych však začal postupně. Jmenuji se Jindřich Bílek a jsem jedním ze zakladatelů Československého Pony Expressu a realizujícího 6 ročníků Čs. Pony expressu v letech 1985 – 1991 jako jeho šéf.
     Je tomu již deset let, co vyjel první jezdec European Pony Expressu Standa Vodenka na svou cestu prvním úsekem, a to ze Stříbrné Lhoty do Libčic u Mníšku pod Brdy. Byl to historický okamžik a hlavně začátek obrovského úsilí mnoha kamarádů a kamarádek, kteří se nesmazatelně zapsali do dějin a hlavně historie jak československého, tak i evropského Pony Expressu. Nebudu zde psát o jejich motivaci k výkonům, které odevzdali ve prospěch celé věci, jejich výsledky jsou viditelné dodnes a budou i nadále chloubou přátelství, odvahy a zapálených srdcí pro věc. Psal se totiž rok 1985 a to je dnes dvakrát třeba si připomenout. Šlo o projev upřímného vztahu k historii USA a hlavně o projev úcty k jezdcům amerického Pony expressu.
     Dopis pana Kobery z Velvar obsahoval prosbu, zda bych neposkytl jeho příteli z Berlína – panu Grassnickelovi – upřesňující informaci ke vzniku European Pony Expressu, jak je dnes tato ojedinělá sportovně-kulturní a hlavně jezdecká akce nazývána hlavně v Německu. Samozřejmě jsem byl zvědav, kdo a jak může o této události podat informaci, aby byla nezkreslená, úplná a hlavně aby vystihovala skutečný smysl snažení dnes již nejen českých, ale i německých jezdců. Pan Grassnickel se dostavil 10. března 1995 v 10,00 hod. do kanceláře agentury Pony expressu s tím, že požádal o jakousi korekturu jeho připravované brožury, kterou vlastně nyní držíte v ruce. Byl jsem velice mile překvapen, s jakou pečlivostí je obsah knihy uspořádán. Jsem přesvědčen, že lépe by fakta o československém, německém, a tím vlastně evropském Pony Expressu dohromady nikdo jiný nedal.
     Sám jsem do chvíle, než jsem práci pana Grassnickela viděl, uvažoval o vydání podobného dílka. Dnes ale vím, že by to bylo pouze nošení dříví do lesa, a že postačí požádat o možnost vydat tuto knihu v českém jazyce s případnými doplňky specializovanými na okolnosti kolem části evropského Pony Expressu, a to čs. trasy.
     Jedno však bych chtěl říci již nyní v této jakési předmluvě k německému vydání. Za dobu realizace Pony Expressu jsem uzavřel mnohá přátelství, bez kterých by československý, německý a tím Evropský Pony Express nemohl vzniknout. Z německých přátel není možno zapomenout na Ing. Manfreda Pihauleho z Emlebenu, a vytrvalého organizátora a bezvadného kámoše Rolanda Schrocha, který, bohužel, dnes již není mezi námi. Jsem přesvědčen, že šťastné hvězdy tomu chtěly, abychom se spolu setkali. Jen tak totiž bylo možné, aby vznikl německý Pony Express. Samozřejmě, že u zrodu stálo mnoho dalších německých kamarádů, jejichž jména si dnes již nepamatuji a kteří se též nesmazatelně vepsali do historie evropského Pony Expressu. Ti, které mám na mysli, to vědí sami nejlépe, a jsem přesvědčen, že tak, jak jsem je poznal, ve skromnosti sobě vlastní, ani o publicitu nestojí. Je však třeba připomenout, že i německý Pony Express vznikal za existence Berlínské zdi, a že i v Německu šlo o jakousi sympatii k USA, což se v té době nenosilo, a všichni, kdož s upřímností projevovali svůj vztah k USA a jeho historii, riskovali tím možnou perzekuci. O to více si vážím všech kamarádů, kteří se před pádem Berlínské zdi a listopadem 1989 v Pony Expressu angažovali.
     Chci zdůraznit a vyzvednout jednoho za všechny. Je to symbol a legenda westernového ježdění Bohumil Kašpárek, zvaný Hospodář. Tento člověk je vlastně příčinou a podstatou vzniku Pony Expressu v Evropě. Když jsem jej totiž poznal někdy v sedmdesátých letech, hned na první pohled jsem cítil, že tento člověk je jaksi odjinud, že sem – do Suchdola nad Odrou – nepatří. Až později, když jsem se v roce 1984 dostal do USA, pochopil jsem, že tady někde je domovina tohoto mého kamaráda, který netuší, že jemu podobní lidé žijí vlastně tady v USA. Možná bych Hospodářovi křivdil, kdybych řekl, že netušil, on tušil – ba dokonce věděl, ale bylo to pro něj tak vzdálené jako pro normálního smrtelníka let a přistání na Měsíci. Když jsem tedy v tom roce 1984 stál v Sacramentu u sochy jezdce Pony Expressu, přísahal jsem si, že za pomoci právě takových přátel, jako je Hospodář, dokážu, že u nás v České republice máme tvrdé a schopné jezdce v sedlech koní, a že jízda Pony Expressu, i když o 125 let později, v naší zemi pojede.
     V té chvíli jsem netušil, že to bude opět Hospodář, kdo ve mně probudí ten šílenej nápad propojit mezikontinentálně historickou trasu Pony Expressu USA a trasu čs. Pony Expressu. Když se tedy v roce 1985 uskutečnila první jízda Pony Expressu v tehdejším Československu, a to k uctění památky kladných hrdinů amerického západu, kterými byli především jezdci Pony Expressu, již se rodil organizační plán k propojení zmíněných tras.
     A tady, dá se říct, začíná historie německého Pony Expressu, neboť náš původní záměr byl uskutečnit toto mezikontinentální propojení za pět let, a to ke 130. výročí Pony Expressu v USA. Záměr byl vytvořit trasu Evropou až k moři, a odtud přivézt mochilu se symbolickou poštou plachetnicí přes oceán do New Yorku a odtud vlakem do St. Joseph v Missourri a dále americkým Pony Expressem do Sacramenta v Kalifornii.
     Tak, jak mne pokládali někteří lidé za šílence, když jsem prohlásil, že za pomoci kamarádů zrealizuji v Československu Pony Express, tak tito lidé při vyřčení tohoto prohlašovali, že jsem se úplně zbláznil. I zde je nutno opět si uvědomit, že komunista ještě tvrdě seděl ve svých pozicích, a tak se skutečně mohlo zdát, že jsem se zbláznil.
     Jenže má touha vrátit se ještě jednou do USA byla tak obrovská, že jsem na tom makal ve dne v noci, a jak dnes již víte – dílo se zdařilo.
     Je však na místě připomenout, že ještě jedna skutečnosti mi dávala sílu a odvahu na tom šíleném plánu pracovat. Byl to můj vnitřní slib, že Hospodáře musím vzít s sebou a ten jeho svět mu ukázat a dát mu možnost nahlédnout do skutečnosti Ameriky 20. století. Představte si to mé zděšení, když po přistání v Kalifornii a příjezdu do Pacific Grove, kde jsme se před startem amerického Pony Expressu aklimatizovali u mého přítele Jona Parisera, při jednom večírku setkal se Hospodář nejen s Američany jako takovými, ale mezi přítomnými našel i svého příbuzného, který zde již dlouhá léta žije.
     Vrátím se však ještě k záměru, který se nakonec nerealizoval, a tím je – projet Evropu k oceánu po kopytě. Když tedy nápad o propojení tras byl na světě, vyhledal jsem kontakty na případné kamarády v bývalém NDR (kde jinde za komančů), kteří by byli schopni vytvořit podobnou trasu Pony Expressu v Německu. Toto hledání a tápání trvalo víc jak tři roky, a nakonec se skutečně povedlo postavit pár prvních úseků z Hřenska (Schmilky) do Drážďan. Tady začíná historie německého Pony expressu, na které má nesporně největší zásluhy Roland Schroch.
     Historickou pravdou je, že se, bohužel, německým jezdcům nepodařilo do roku 1990 propojit trasu až k moři, a tak muselo pro propojení mezikontinentálních tras být použito letadlo. Tohoto úkolu se zdárně ujala letecká společnost PanAm. Do USA reprezentovat evropský Pony Express odlétal tedy tým složený především z Hospodáře a dále Josefa Pelce, Jana Valchaře, Vojty Klokana, kameramana Čs. televize Zdenka Trojana a mne.
     To bylo v roce 1990 ke 130. výročí Pony Expressu v USA a 5. ročníku Pony Expressu v Evropě.
 

Provozní doba:
od 1.5. do 30.9., soboty a neděle14-18 hod., v jiné dny po dohodě.

Vstupné:
jelikož jde o nekomerční aktivitu party nadšenců - je vstupné dobrovolné.