Jak to všechno vzniklo aneb Buffalo Bill a my

     Proč by Buffalo Bill, který u nás nikdy nežil, potažmo na Moravě, měl mít muzeum právě tam? Berme to od začátku: Buffalo Bill přijel do tehdejší Evropy několikrát, aby zde předvedl už zvolna pohasínající slávu Divokého Západu a protože správně pochopil, že časem to bude období, na které bude celá Amerika vzpomínat s hrdostí a že to bude skoro nejslavnější období celých jejich dějin. Evropě, která Americe dodala nejvíc přistěhovalců (a nejznámější Američané tehdy ještě nezapomínali na svůj evropský původ a zemi svých předků), chtěl ukázat hrdinské skutky průkopníků a jejich dobrodružný život v divočině. Protože Evropané měli jen matné představy o indiánských obyvatelích, tušil, že budou díky svým krojům a ukázkám ze svého způsobu života velkým lákadlem a vzal proto s sebou celé jejich rodiny. Díky tomu, že Evropa mohla vidět živě divoký západ, začalo se o tom psát, začaly vznikat různé brožury a dobrodružné knížky a ty se dostaly i k nám. Už naši dědové tehdy četli "Buffalobilky" a pak "Rozruchy, Rodokapsy" a mnoho dalších naivních, nebo z části pravdivých, ale hlavně dobrodružných knížek na toto téma. Později začaly vznikat i první filmy pod značkou "Western", na kterých se z počátku Buffalo Bill taky podílel!
     Z tohoto základu vlastně vyšel tramping, český a pak i slovenský přístup k dobrodružným formám návratu k přírodě. Takže ve stručnosti, Buffalo Bill má jasně spolu s dalšími muži z prérie prsty v našem trampování a protože vystupoval se svým Wild West Show na našem území, v Brně ze všech měst nejdéle a kousek od Brna jsou Hrušovany, má tam jeho muzeum svůj význam a své místo. Je jasné, že všechno souvisí se vším! Nikdy tu sice nežil, ale jeho dobrodružným duchem se "nakazilo" mnoho dalších generací a protože dnešní mladí lidé o něm už nic nevědí, jsme tu my, kdo jim bude o jeho životě vyprávět. Proto má jeho muzeum u nás své opodstatnění a smysl, větší než v ostatních zemích celého světa!
     Vznik tohoto zvláštního muzea u nás, které nemá svou jedinečností v Evropě obdoby, byl zajímavý. Protože jako redaktor píši, sestavuji a publikuji trampský časopis Stopař, začal jsem slýchávat a pak i psát o ranči Rolftown na Jižní Moravě. Nikdy jsem tam nebyl, a proto jsem se tam 12.6.2004 vydal. Jednalo se o osobní pozvání kamaráda Rolfa seniora na Zabíjačkovou show. Rok před tím, jsem sice na Česko - Slovenském potlachu v Pozdatíně zapaloval oheň od fakule, kterou dovezl na koni Rolfův vnuk, ale s Rolfem starším jsme se osobně neznali, jen z dopisů, fotek a e-mailů. Protože jsem od července 2003 až do února 2004 pracoval na prvním vydání knížky o Buffalo Billovi, slíbil jsem Rolfovi, že mu ji přivezu ukázat. Dostal jsem od něho poštou průkaz člena jejich Western clubu a nic už nestálo v cestě. Když jsme se na jeho ranči konečně setkali, knížku jsem mu předal, on si ji prohlédl a navrhl, jestli bych souhlasil s výstavbou muzea Buffalo Billa na jeho ranči. Já byl pro a tak jsme začali pracovat na detailech a volali si nebo psali skoro každý den. 14. srpna 2004 jsem byl pozván přes nakladatele Pospíšila na Soutěž ve Westernové střelbě do Prachatic, že prý se tam setkám s českým dvojníkem Buffalo Billa, Zdeňkem Gaťákem. Už jsme si před tím párkrát volali, ale doposud se nesetkali, až tam. Byl to pro mne šok, spatřit na vlastní oči skoro stejného Buffalo Billa o kterém jsem už dva roky psal a znal ho nazpaměť, jak z vyprávění jeho přátel, tak ze starých fotografií. Udělal na mě velký dojem, už jen tím, že Buffalo Billa vlastně nenapodoboval, on jím opravdu byl, nejen oblečením, ale i v každém gestu. Předal jsem mu svou knížku o jeho americkém předchůdci a domluvili jsme se na spolupráci na přípravě a pozdější návštěvě "jeho" muzea. Po potlachu v Bratislavě začátkem září jsem se cestou domů stavěl na Rolftownu a dojednávali jsme další podrobnosti o muzeu, které se mělo začít budovat ze staré stodoly začátkem jara příštího roku 2005. Otevření muzea bylo domluveno na červen. 11.září, za dva týdny po mé návštěvě, jsem obdržel další pozvání, kde jsem byl na Rolftown závazně pozván jako kmotr malého hříběte, které se narodilo před dvěma dny. To se nedalo odmítnout a tak jsme malou koňskou slečnu pojmenovali Lucinka a řádně pokřtili. Rolf k tomu vystavil i křestní list, který jsme všichni slavnostně podepsali. Za tři týdny na to, 7. října, kamarád Rolf Staněk nečekaně zemřel ve věku 58 let. Byla to krutá rána pro jeho rodinu a pro nás všechny co jsme ho znali. Odešel bezvadný kamarád a přítel do nepohody. Na jeho pohřbu, kde jsme se pak sešli, jsem se s jeho synem Rolfem juniorem pak domluvil na tom, že vyplní otcovy plány a že jeho započaté dílo, muzeum Buffalo Billa, dotáhne do konce a tak půjde v otcových stopách. Stalo se. Ke konci května 2005 jsem přijel na Rolftownu a mladý Rolf si vzal dovolenou. Spolu jsme pak s celou jeho rodinou z ranče a jejich přáteli pracovali od rána do večera po 10 dní na sestavení celé expozice.
     Na otevření muzea 4.6.2005 se dostavilo mnoho pozvaných hostů, v čele se zástupci US Ambasády v Praze a českého Buffalo Billa Zdeňka Gaťáka, který jednou ranou z pušky zn. Winchester sestřelil z plotu mé druhé vydání knížky o Buffalo Billovi nazvané "Z prérie do střední Evropy" a tím onu knížku slavnostně pokřtil. 13. srpna se na ranči Rolftown konala velká akce, která měla spojitost s 99. výročím příchodu Buffalo Billa do našich měst a mimo Zdeňka Gaťáka se tam dostavil v uniformě generála Custera i herec Václav Vydra. Aby vešlo ve známost na jakém podkladě bylo Muzeum vybudováno, tak za všechno může tahle má knížka a nadšení Rolfa seniora a pak i Rolfa juniora, bez nichž by muzeum nemohlo nikdy vzniknout.
     Pro úplnost ještě pár slov o celé knížce. Šel jsem hlavně po stopách pobytu Buffalo Billa na našem území v roce 1906. Mnohé otázky s tímto spojené se takto pokoušeli společně rozřešit dva kamarádi, vzdáleni od sebe tisíce kilometrů. Frank z Chodova v Česku a Baron z Colorada v Americe. Tak vznikla tahle napínavá reportáž, za spolupráce kamaráda Barona z Colorada, paní Lynn Houze, ředitelky Muzea Buffalo Billa ve Wyomingu v Americe, Muzea města Brna na Špilberku, historika doc. Ing. Ustohala ze Šlapanic, Aleny Adamíkové z Brna- šerifky Beaver City, PhDr Václava Štěpána z Opavy a dalších nadšenců i kamarádů. Celý tento příběh jsem poskládal ze starých úryvků z novin a plakátů i z e-mailů, dopisů a telefonátů. Protože se do prvního vydání ještě pod názvem "Divoký Západ a Buffalo Bill v krajích Českých, Moravských i Slovenských" nedostaly některé závažné skutečnosti, které se díky kamarádům v Praze - jmenovitě Karlu Kohoutovi (Yetimu) ze Žižkova a kamarádům z Bratislavy i z Košic - hlavně Tiboru Kováčovi (Tikovi) objevily, musel jsem je doplnit pro překvapivý zájem kamarádů hlavně ze Slovenska a jejich chuť do pátrání. Druhé vydání knihy se jmenuje "Z prérie do střední Evropy" a je možnost ji získat v Rolftownu.

Ladislav "Frank" Nykl, Chodov u Karlových Var.

     A co na otevření muzea řekli Američani?

Thank you very much for the information about your event. It sounds like it was a great success.
(Velice Vám děkuji za zprávu o vaší události. To vypadá na veliký úspěch.)
Steve Friesen, Director
Buffalo Bill Museum and Grave (Buffalo Bill Muzeum a hrob)
*

Frank:
Photo from opening museum Buffalo Bill (Fotografie z otevření Muzea)

Lynn:
Thank you, Ladislav, for sending the photos. The Buffalo Bill Museum looks very nice and I see that everyone at the opening had a very good time!
In photo #5 I can see a picture on a stand of a man who many people think is Buffalo Bill, but it is not. This picture has been published in books saying it is Buffalo Bill, but the books are wrong. We don't know who it is.
Keep up the good work!
(Děkuji Vám, Ladislave, za poslání snímků. Buffalo Bill Muzeum vyhlíží moc pěkně já jsem si každý snímek prohlížela hodně dlouho a pečlivě! Na fotografii č.5 jsem viděla postavený obrázek muže, o kterém si mnoho lidí myslí je Buffalo Bill, ale on to není . Tento obrázek byl publikován v několika knihách, kde se tvrdilo že je to Buffalo Bill , ale ty knihy nemají pravdu. My nevíme kdo to je.
Pokračujte tak dál, je to dobrá práce!)
Lynn.
Lynn J. Houze
Curatorial Assistant
Buffalo Bill Museum
Buffalo Bill Historical Center
720 Sheridan Ave.
Cody, WY 82414
lynnh@bbhc.org
(307) 578-4006
FAX: (307) 578-4076
www.bbhc.org
*

Frank:
So this picture print National Geographic in 1981.
Thank for information. LADISLAV
(Ten obrázek byl vytištěn v National Geographic v r. 1981.
Díky za informace. Ladislav.)
*

Lynn:
And they were wrong! It is also in a book from England by Alan Gallop and is owned by the Huntington Library and Art Gallery in California.
You are welcome.
Lynn
(A oni neměli pravdu! To samé je také v knize z Anglie od Alana Gallopa, který je majitelem Huntington Library and Art Gallery v Californii. Lynn.)
*

Kamarád Farář z Texasu:
No dle fotek to vypadá, že se cela akce povedla a to je o co vlastně šlo, takže gratuluji.
Ahoj Farář.
*

Congratulations on your opening! Thank you for the pictures.
Steve Friesen
Buffalo Bill Museum and Grave
www.buffalobill.org
(Gratuluji k otevření! Děkuji vám za fotky. Steve Friesen.)

      Všechny kamarádky a kamarády zvou k návštěvě Muzea
 

Sestavil L.F.Nykl

     William F. Cody (Buffalo Bill) se narodil ve Scott County, stát Iowa, 26. února 1846. Měl dvě starší sestry jménem; Kathra (1835-1858), Julia (1843-1928) a staršího bratra Sama (1841-1853).

     Buffalo Bill byl legendou starého západu jako jezdec Pony Expressu, vůdčí krytého vozu, kočí dostavníku, voják Občanské války, armádní scout v indiánských válkách, armádní důstojník dobrovolníků a herec. Byl považován za šťastného a charismatického muže 5. Kavalerie.

Chronologie jeho života:

• 1857-59: Nechá se zapsat jako posel Pony Expressu pro firmu Major a Russell&Co. v Kansasu; slouží u zásobovacího vozu na stezce, pak jako hlavní honák stád a dělá svou první cestu přes pláně.
• 1860: Jezdí jako jezdec Pony Expressu; ve věku 15 let dělá třetí nejdelší trasu 322 mil. Později Pony Express získává na významu a jeho činnost se stává slavným skutkem tehdejšího Divokého Západu. Budoucí jezdci Pony Expressu byli lákáni do služby tímto následujícím inzerátem: Hledá se: „Mladý, štíhlý, houževnatý chlapík. Ne víc jak 18 let. Musí být zkušený jezdec. Ochotný denně riskovat život. Sirotci mají přednost.“ Jezdci byli vybíráni většinou z chlapců pod 20 let, nejmladšímu bylo 11 a nejstaršímu ke 40 letům. Sirotků bylo málo a všichni museli vážit okolo 120 liber (asi 55 kg). Dostávali přibližně 100 dollarů za měsíc.
• 1864: Přihlašuje se jako dobrovolník k 5.kavalerii Kansasu.
• 1865: Pracuje jako scout a jako posel depeší pro generála Villiama Tecumseh Shermana v Kansasu.
• 1866: Ožení se s Louisou Fredirici
• 1867-68: Získal jméno "Buffalo Bill", když podepsal smlouvu na poskytování bizoního masa pro dělníky z Kansaské Pacifické dráhy. "Během mé smlouvy lovce pro společnost," později píše, "jsem zabil 4.280 bizonů."
• 1868-72: Byl zaměstnán jako scout a průvodce pro U.S. kavalerii, hlavně jak šéf stopařů pro 5.kavalerii.

     Willian F. Cody dostal přezdívku "Buffalo Bill" díky tomu, že se nechal najmout jako lovec bizonů pro Kansas-Pacific Railroad. Při jeho posledním rozhovoru na smrtelné posteli se svěřil spisovateli westernů Zane Grayovi: "Odstranění bizonů nebylo svévolné; ale bylo nezbytné! Já jsem také nedělal rozdílu v tom kde se má lovit, třeba u železniční budovy, v otevřené divočině na pokraji civilizace a to, že by bizon měl být jako první kořistí nebo majetkem Indiánů; také proto, že pěstitelství dobytka a zemědělství, jak každý veterán ví, je nemožné, když je tam také bizon. Divoký dobytek (bizoni), divoký a nezkrotný, spolu s vlky, ničil ohrady a úrodu a zabíjel všechen domácí dobytek. Pro domácí krávy znamenalo smrt - když se jí narodilo hrbaté tele - plemeno bizoního býka a ten také mohl lehce přijít a zabít domácího býka, byl silnější.“

• 1869: Buffalo Bill, Král hranice, napsal Ned Buntline, vyšlo jako první z více než 550 různých šestákových románů o Buffalo Billovi.
• 1872: Stává se vůdcem party lovců bizonů a poskytuje "indiánské" představení pro velkovévodu Alexeje z Ruska. Začíná složité období jeho cesty, povolání herce hrajícího sama sebe ve hře „ Život hraničáře.“

     26. dubna 1872 získal Buffalo Bill" Cody Kongresovou medaili HONOR za své služby, které poskytoval jako scout pro generála Philipa Sheridana, kde po čtyři roky bojoval proti indiánskému kmeni Cheyenne. Medaile Congresu mu byla v r. 1917 odebrána, protože prý byl Buffalo Bill po dobu svých statečných činů jako scout civilním zaměstnancem armády. Buffalo Bill a 4 další civilní scouti dostali nazpět své medaile in memoriam v r. 1989.

• 1873: Vytváření "Buffalo Billovy představy" cestování s hereckou společností, s Divokým Billem Hickokem a Texas Jackem Omohundro; na pomezí jako scout v letních měsících.
• 1876: Vymýšlí a sám hraje hlavní roli v dramatu Rudá pravá ruka; neboli, Buffalo Billův první skalp za Custera, a uvádí dramatizaci jeho bitvy.
• 1878: Indiánské policejní sbory jsou stanoveny U.S. guvernérem pro dozor v rezervacích. Jižní stádo bizonů je blízko vyhynutí. Cody používá indiánů z rezervací poprvé jako herce na jevišti v melodramatu.
• 1883: Buffalo Bill představuje poprvé svou Wild West Show v Omaze, Nebraska. Tentýž rok se Sedící Býk zúčastňuje posledního tradičního lovu bizonů se Siouxy; severní stáda už ve skutečnosti zanikla.
• 1885: Annie Oakley se připojila k show jako "Little Sure Shot" (Malá jistá rána).
• 1885: Sitting Bull se připojil k show, ale jen na několik měsíců, na jednu sezónu.
• 1887: Wild West Show je pozváno na americkou exhibici k výročí královny Viktorie do Londýna. V Londýně byli poprvé představeni Královské rodině jak Annie Oakley, tak i Buffalo Bill.

     Od té doby dělají pravidelné turné po celé Evropě až do roku 1906. Cody je jmenován čestným plukovníkem Národní gardy ve státě Nebraska.

• 1890: Náboženské Tance Duchů se dostávají až k Siouxům. Ty pak slibují zmizení bělochů a návrat bizonů. 15. prosince byl Sedící Býk zabit indiánskou policií, když se ho pokoušeli zatknout. 29. prosince bylo více jak tři sta Siouxů povražděno u Wounded Knee novou 7. kavalerií. Kancelář Sčítání lidu podává zprávu o osídlení napříč kontinentem.
• 1893: The Wild West show zahájila světovou výstavu - World's Columbian Exposition v Chicagu; the "Congress of Rough Riders of the World" (Kongres tvrdých jezdců světa) je založen; Frederick Jackson Turner představuje jeho Hraničářské zásady
• 1895-96: Cody zakládá město Cody, ve státě Wyoming
• 1905: Podává žádost o rozvod se svou ženou
• 1905 Začíná budovat hráz na řece Shoshone, později bude přejmenovaná na přehradu Buffalo Billa.
• 1906: Zahájil své poslední turné Evropou, kde poprvé navštívil i některá naše města od Českého Těšína přes Brno až po Liberec
• 1908: Po bankrotu spojuje Wild West s Pawnee Billovým cirkusem Great Far East
• 1910: Cody se pomalu loučí s velkým cestováním
• 1913: Wild West Show zbankrotovala v Denveru, Colorado. Plk. W.F. Cody zakládá filmovou společnost - Historical Pictures Co. a začíná produkovat krátké filmy o válkách s indiány.
• 1916: Naposledy se připojuje k Miller Brothers and Arlington 101 a na ranči Wild West dělá poslední show na téma vojenská připravenost.
• 1917: William Cody zemřel v bídě 10. ledna v Denveru, Colorado a je pochován na Lookout Mountain.

     Buffalo Bill vymyslel několik zajímavých věcí ve styku s veřejností, které vydržely dodnes. Za prvé: před začátkem svého vystoupení potřásal rukou nejblíže kolem stojícím lidem (handshakes), dnes to dělá každý americký prezident. Za druhé: hezkým dámám na přání podepisoval jak své fotky, tak tištěný program. Ostatně to dělal i Sitting Bull. Za třetí: při hymně, nebo podobných slavnostních příležitostech smekal svůj klobouk. A také vymyslel velké reklamní plakátové plochy, neboli první bilboardy! S pomocí svého přítele T.A.Edisona, založil první filmové studio, kde se natáčely první westerny.
     To, že má Buffalo Bill zásluhu na tom, že ze zcela neznámé notové nahrávky hudební skladby nakonec vznikla hymna USA, ví u nás málokdo. V r. 1931 se stala oficiální americkou národní hymnou skladba "Star-Spangled Banner", která se hrála po třicet let předtím pravidelně při zahajování každého programu Wild West Show. Po této mnohaleté tradici je dnes možné tvrdit, že můžeme poděkovat kapelníku Sweenymu a jeho Cowboy Bandu za to, že měli tak veliký vliv na širokou veřejnost a ta si pak vybrala skladbu "Star Spangled Banner" (Třpytivou hvězdu praporu), za svou národní hymnu! Buffalo Bill má ještě další prvenství: podle jeho show, kterou začali mnozí napodobovat, nakonec vznikl nový útvar, který se předvádí dodnes - je to rodeo! Je také málo známý fakt, že Buffalo Bill na plakáty u svého představení nechal jako jeden z prvních psát místo Indián - Native American (přírodní nebo rodilý Američan) a tak je také uváděl. Native American bylo jediné největší cizí etnikum, které bylo součástí představení. V hlavním programu Buffalo Billa byli indiáni představováni jako "dřívější nepřítel- a nynější přítel Američan," a Cody se neustále snažil prosazovat soulad a sbližování mezi bělochy a Indiány v jeho show. Naši pradědové se díky prvním westernovým filmům a knížkám o Buffalo Billovi začali odtrhávat od skautingu a zakládat první osady, napřed jako divocí skauti a pak jako trampové. Ještě bych dodal pár slov z pera spisovatele Zane Graye: “Buffalo Bill otevřel Americkou hranici pro celý svět. Londýn, Paříž, Berlín, miliony lidí ze všech zemí mohly tak vidět na vlastní oči ne napodobeniny, nebo jen pódiové nebo teatrální efekty, ale realitu. Zde, před jejich vlastními očima, byli opravdoví lidé, rudí a bílí, kteří přijeli ze západní prérie Ameriky. Žádný jiný člověk to tak nedokáže, žádný jiný člověk je nemůže nahradit. Buffalo Bill z toho měl prospěch, západ měl prospěch, celý svět měl z toho prospěch a nikdo netratil. Že je teď naše západní nebe známé ve všech zemích jako u žádné jiné země, můžeme jen děkovat Buffalo Billovi a nikomu jinému …”. Zane Gray.
 

- Životní pouť českého Buffalo Billa - mistra Evropy v kovbojské akční střelbě Zdeňka Gaťáka -

     "Je mi 50 let. Zbraně mě lákaly odjakživa. Jako mladý kluk jsem dokonce střílel v tehdejším "Svazarmu". Když jsem si mohl po revoluci udělat „ zbroják,“ udělal jsem si ho. Nelákají mně moderní zbraně. Nemají duši. Dneska hodí dělník kus železa do mašiny, něco namačká na počítači a na druhé straně té mašiny vypadne pistole. Mně fascinuje to, s jakými prostředky a nástroji tehdejší zbrojíři pracovali a ty zbraně (přes sto let staré) do dneška bezvadně fungují.
     Ženatý jsem přes 20 let. Problémy s koníčkem nemám, moje žena je velice tolerantní. Dokonce nějaký čas střílela taky. Na většinu akcí jezdí se mnou a teď dokonce začala jezdit i dcera, které je 19 let. Oběma se to líbí, šijí si kostýmy a pomáhají mi s úpravou mých kostýmů. Žena si dokonce udělala ryteckou školu a gravíruje zbraně mně a kamarádům. Jsem doživotním členem SASS, což je americká asociace "Single Action Shooting Society", která čítá přes 60 000 členů po celém světě. Dvakrát jsem se zúčastnil Mistrovství světa v Kalifornii, spousty závodů po celé Evropě. Jsem Mistr Rakouska, Mistr České Republiky a Mistr Evropy. Zbraní jsem vystřídal mnoho. Je problém najít zbraň, která je dostatečně rychlá, padne do ruky, má tu ideální ráži a v neposlední řadě odpovídá době. Podle předpisů smíme používat zbraně vyráběné do roku 1897, nebo jejich klony a kopie. Drtivá většina závodníků, včetně mně, je používá. Originály jsou drahé a také je nám líto s nimi občas klepnout, což se při závodech v té rychlosti občas stane. Pořizovací cena "výbavičky" se pohybuje okolo 40 až 50 tisíc. Mluvím o základu. Rád bych řekl, že mně střílení moc baví, ale nikdy bych nevystřelil po zvířeti. V tom je asi rozdíl mezi mnou a Buffalo Billem. I když Buffalo Bill střílel kvůli obživě dělníků a byla jiná doba. Těžko teď říct, jak bych se zachoval já.
     Když jsem se přihlašoval do "SASS" musel jsem si určit 3 přezdívky, z kterých mi jednu přidělili. V té době se mi narodila první vnučka a přezdívka "Fast Grandad", "Rychlý Dědek" byla na světě. Do podoby Buffalo Bill jsem se začal přetvářet až později. Vždy, když jsem dělal nějakého koníčka, šel jsem do toho naplno. Proto nejen jeho podoba, ale i kostýmy a studium života Buffalo Bill je nutnost. Takže v Americe, kde mám mnoho přátel, mně znají jako "Fast Grandad" a v Evropě jako "Buffalo Billa". Moje podoba s Buffalo Billem mi nedělá problémy. Jedna méně obratná novinářka se mně jednou zeptala, jestli mi to, jak vypadám, nevadí v životě. Co na takovou otázku odpovědět? Asi nemá cenu odpovídat někomu, kdo se takto zeptá. Ale po pravdě, jsem pyšný na to, že jsem podobný někomu, kdo toho v životě tolik dokázal a je v pravdě americkým hrdinou. Vždyť on byl nejenom vynikající stopař, lovec, voják a podnikatel, ale byl i politikem a cestovatelem. Samozřejmě mladší generace neví, kdo to Buffalo Bill byl, ale ti starší ve mně Buffalo Billa poznávají. To, že se u nás postavilo muzeum Buffalo Billa je vynikající. Pro lidi jako jsem já je to jakýsi kostel. Proto patří můj obrovský dík všem, kteří se jakoukoli měrou o toto muzeum zasloužili. Zvláštní poklonu skládám Frankovi Nyklovi, který je duchovním otcem a posledních pár let strávil hledáním dokumentů a faktů o Buffalo Billovi. Další můj dík patří Rolfovi seniorovi, který bohužel už není mezi námi a Rolfovi juniorovi, kteří poskytli místo pro zbudování muzea a odpracovali mnoho hodin na tomto jedinečném díle, které jak doufám, poroste.
    Pokračovat samozřejmě chci. Snažím se dát dohromady partu lidí pro jakési malé "Wild West Show". Zatím je to Sisyfova práce, protože dnešní generace očekává okamžitý výdělek, bez toho, aby něco předvedla. Zkrátka myslím si, že jim chybí elán, který máme my ve svých letech. A ti, kteří zjistili, že se z těchto akcí nezbohatne už rezignovali.